Z jednoho deníku mnoha trosečníků
Záznam z kroniky kmene Stopařů, první táborový týden.
Den #1
Hned po příjezdu do naší dovolenkové destinace nás přivítali sličné recepční. První šok přišel při celní kontrole, kdy jsme museli odevzdat mobilní telefony a peněženky. Protože nás bylo šest, rozdělili jsme se do týpí po třech. Celej den jsme se váleli a užívali dovolené. K večeru se k Waldenu přihnala bouřka. Chrabře jsme běhali po louce a zavírali chlopně. Brepta nám před spaním přečetla pohádku o Hafatovi. My se uložili ke spánku a při dopadání dešťových kapek na plachtu týpí jsme usli. Když najednou ve tři ráno Šedák vběhl s bubnem do týpí a Brepta do toho říkala, ať se pořádně oblíkneme. Naše napůl spící šestka byla naloděna a puštěna na širé moře za doprovodu nekončícího deště. Místním domorodcům ze břehu ostrova se mohl naskytnout pohled na dvě loďky a prostředek Čecháče, které byly zakryté celtou, ve které se občas něco pohlo, protože naše promočené zadky byly přesezené. Po údajné půlhodině, pro nás alespoň po třech hodinách, jsme se mohli vrátit na pevninu. V náčelnickém týpku jsme pokračovali v příběhu o Hafatovi. Šedák příběh zakončil s tím, že máme tři minuty, abychom si donesli tři věci. Spacák, karimatka! První věci, co nás napadli. Pak až to byla baterka nebo nůž. Zjistili jsme, že se z nás stali trosečníci, kteří mají k dispozici pouze ty tři věci a náčelnické týpí.
Den #last
Den začal klasicky bubnem. Následovala ranní píseň a čekala na nás první snídaně, která nepřipomínala RYBÍ! * @#?. Celý den jsme se připravovali na strastiplnou cestu přes moře žraloků a ostrov lidojedů. Odpolední klid se proměnil ve vyschizované pozorování všech starších. I přes ignorování bubnu z Mafufafu jsme se k němu vydali. Sprint trosečníků byl nedostatečný a lidojedi nás dostihli. My se však nedali a pod palbou kokosu jsme i s našemi Dory utekli. Po akčním sebrání našich věcí (a že jich nebylo málo) nás opět pronásledovali lidojedi. Hned při první kličce jsme se jim ztratili. Došli jsme k odpočívadlu na asfaltce a začali hledat šifry v obyčejných papírech, protože jsme neměli ani nejmenší tušení kde se nachází ona „Křížová cesta.“ Ozval se zvuk motoru a trosečnice Izaki vyběhly autu naproti. Šílené mávání paní opětovala, ale auto nezastavilo. Padalo spousta návrhů kam jít ale my jsme stále zůstali sedět. V tom přišel ten líbezný zvuk a ze zatáčky se „vyřítil“ traktor s dvěma lesními muži. Izaki opět vletěly ptát se na cestu a traktor zastavily. Slušně a s úsměvem se začaly ptát na cestu. Vzhledem k tomu že Rafovi slušnost nic neříká, vyvalil ze sebe legendární otázku „Chcete nás svézt?“ Nečekali jsme na odpověď lesních mužů a naše věci se naložily stejně rychle jako my (a že to byla rychlost!) Celou asfaltku jsme projeli světelnou rychlostí. Před Radešínem to vypadalo, že naše traktorová jízda končí, ale my stateční bojovníci se nedali a na vlečce dojeli až do Bobrové. Jako dík jsme obětovali čtyři Dory. Naše strastiplná plavba a my dostali hlad. Izaki byly vyslány do akce. Přinesly plnou náruč jídla pro všechny trosečníky. Poté jsme se vydali po Křížové cestě z Bobrové na kopec. Po cestě je zastavila neodolatelná třešeň. Té trosečníci nedokázali odolat a celou ji oškubali. Mírně zneklidněni z toho, že nemáme žádnou zprávu, jsme pokračovali slepě po křížové cestě. Když najednou. Byla nalezena poslední zpráva a v našich tělech se rozlila úleva, že jsme na správné cestě. Posunuli jsme se ještě o kousek dál, utábořili se a rozdělali oheň, na kterém jsme opékali naše zbylé Dory. Byly překvapivě chutné i bez jakéhokoli koření. Po vydatné večeři jsme se uchýlili ke spánku, ze kterého nás vyrušil až Honza, který nás poslal spálit náš strach. Ráno jsme si za náš chobotnicový poklad, který se skládal z jednokorun koupili vydatnou snídaňku. Posíleni jsme se vrátili na pevninu. Celý trosečnický týden jsme si užívali, i když naše kyselé obličeje tomu příliš nenasvědčovali. #Theend
by Kapka, Izi, Raf, Aki, Malý Hrom, Skiska, Uhlík.
Co se dělo na táboře před příjezdem Puštíků jste si přečetli v zápisu od Čipmánků. Mezi Puštíky se nám zatím žádný nadšený zapisovatel a kronikář neobjevil a tak se pokusím sepsat pár řádků o táboře já Sagitta. Abych nenudila čtenáře dlouhým popisováním, vezmu to stručně a telegraficky:
- den
Po nočních zmatcích, kde vlastně má být sraz, se ráno všichni potkáváme na nádraží v Bílovicích a vyrážíme směr Malý Walden.
- den
Jeden osobní zážitek: Večer se jedu s polovinou Puštíků koupat do několika rybníků v okolí Skleného. Začínáme u Sklenského rybníka, ale na koupání málem nedošlo, protože nás vyhnaly labutě! Kdo jste se už setkal s rozzuřenou labutí s mláďaty, asi víte, o čem mluvím, kdo ne, tak buďte rádi!
- den
Přijela Kačka a Terka. Kačku hned druhý den jejího pobytu na táboře poštípaly vosy. Raf, počítal bodnutí a říkal, že když došel ke třicítce tak přestal počítat. Naštěstí se z toho Kačka velmi brzy vzpamatovala.
- den/noc
Většina Puštíku přemohla svůj strach při zkoušce nočního bdění, WAŠTE! (zkuste si někdy sednout do lesa jen se svíčkou a hodinu naslouchat nočním zvukům)
- den
S deštěm si ještě celkem poradit umíme (hrajeme vařící ohňovou hříčku a ze všech týpí se line opravdu prazvláštní vůně). Odpoledne klesá teplota někam ke 14C° což na červenec není zrovna mnoho. Večer začíná ještě foukat vítr. To už je příliš i na nás a tak rozděláváme v náčelňáku pořádný oheň a v teple dek si vyprávíme příběhy.
- den
Počasí se konečně aspoň trochu umoudřilo a tak vyrážíme do Křižanova do cukrárny. Letošním hitem se jednoznačně staly ŠPAGETY
- , 8., 9. a 10. den
Z těchto dní již v hlavě nedokážu vylovit nějakou konkrétní vzpomínku. Plníme hodně orlích per a úkolů do zasvěcovacích stezek. Batikujeme, závodíme na kolech…také jsme objevili nám dosud skrytý hudební a pěvecký talent Puštíků, kteří pod vedením Izi vytvářejí velmi zajímavou hudební produkci.
- den
Konečně! Etapa, na kterou se někteří z nás těší již od začátku tábora – Boj u kůlu. Odhalujeme těla, ostříme nože a bojujeme ze všech sil a krev (pardon, samozřejmě barva) stříká všude okolo.
- den
Návštěva mojí babičky a: „Přiletěla vrána, sedla na trní, přiletěla druhá, sedla vedle ní…“
- noc
Puštíci poprvé sami přespávají v lese mimo tábor. Ne tak úplně sami – jsou na dvou místech, vždy po 7 odvážlivcích. Večer zněl z jejich hlasu strach, ráno se dožadovali další takovéto nociJ
- den
Úspěšně byl dobyt tábor a všichni nepřátelští indiáni poraženi. Při obědu se přihnal déšť nebývalých rozměrů, všechny nás řádně zalil.
- den
Již tradičně je tento den plný obřadů. Rada orlích per, soutěž v rozdělávání ohně, potní chýše a sněm, který slavnostně ukončuje celé naše táboření.
- den
Tak, všechno dobře dopadlo, a už přijíždějí první rodiče. S některými se loučíme, někteří ještě zůstávají, aby pomohli s bouráním a balením tábora. Děkujeme všem za účast a trpělivost a v záři se budeme těšit!
by Sagitta
Fotky z tábora