Abych čtenáře nezdržovala zdlouhavým popisováním co se na výpravě dělo, pokusím se popsat nejdůležitější část výpravy kterou je nedělní ráno.

Ptáte se proč zrovna nedělní ráno? Protože se z velikonoční výpravy vracíme v neděli, a tudíž je pro nás neděle vlastně Velikonoční pondělí.

Sobotní dopoledne patří tradičním přípravám – kluci jdou na pruty a pletou mrskačky, holky zdobí vajíčka a kují pikle.

Letos nám hrálo hodně věcí do karet, a tak jsme toho využily. Za nepřítomnosti kluků jsme si sbalily všechny věci a měly tak nachystané batohy v pohotovosti. Od paní správcové jsme po telefonu zjistily, kde jsou zamčené lodě, o kterých kluci neměli  tušení.

V sobotu večer po sněmu, jakoby nic, mizí všechny holky za dveřmi jiné chaty, než kde spaly doteď. Místnost je sice o hodně menší, ale nevadí, aspoň nám bude teplo. Zamykáme, zatápíme a spíme, ráno brzy vstáváme…

Ráno zvoní budík poprvé v šest, podruhé v sedm a ten nás už vyhání do akce. Rychle obléci všechno oblečení co je po ruce, venku je jinovatka. Zamknout jídelnu (jsou tam mazance, vajíčka a všechny dobroty) a klíč šup do kapsy. Vytáhnout loď, zamknout (jsou tam ještě další lodě) a klíč šup do kapsy. Vše zatím vypadá slibně. Kluci dál spokojeně spí a my jdeme do akce.

Náš plán spočívá v tom, že se na lodi přeplavíme přes řeku na druhý břeh, na který se nedá dostat suchou nohou a od tam se budeme klukům pochechtávat, jak jsme je vypekly.

Naše přeplavení na začátku vypadá, že skončí katastrofou, ale nakonec vše dobře dopadlo a nikdo jsme se nenamočily. S poslední várkou převážíme velký plechový lavór.

Lavór nám posloužil jako hudební a budící nástroj a za chvíli už vylézají hoši. V jejich tvářích je vidět překvapení a to se nám líbí. Máváme na ně z druhého břehu a pokřikujeme hambaté návrhy ať obnaží svá těla a řeku přeplavou.

Zábava to byla veliká, ovšem až do chvíle, kdy Jirka, Raf a Uhlík přiběhli po naší straně řeky, protože přebrodili asi 800 metrů vzdálený jez. První šlehance přes zadek střídá další údiv, kdy Hlad s Honzou přicházejí ke břehu s lodí (s lodí, která byla zamčená!!!!!). Hlad rozšrouboval zámek a tak nepotřeboval klíče, které jsem tak pečlivě schovala u sebe v kapse. A tak se nakonec kluci přece jen dostali přes řeku k nám, a už lesem zní první výkřiky a první verše jejich originálních říkanek:

„Tumáš, samý vejce, čokovejce, opice, zabíjet slepice, mordovat zajíce, nechat žít samice, mám toho nejvíce, držte si čepice, jedeme, další stanice, Bílovice, Řícmanice, Kanice!“

„Můj exculiber z proutí, každou holku zkroutí!“

Bohužel, opět, nemáme z výpravy mnoho fotek a tak musíte zapojit svoji představivost:-)

Velikonoční výprava 2016