Cyklo výprava 29. 4. – 1. 5. 2016

Už to bude téměř 14 dní, co jsme se z cyklo výpravy vrátili, ovšem zážitky přetrvávají, jako by to bylo včera. Nejprve několik čísel:
Počet ujetých kilometrů za víkend: 98
Počet rozbitých aut: 1
Počet zničených cyklo zvonků: 2
Počet nevědomky ztracených členů: 1
Zvláštní čísla, že? Ovšem všechna spolu úzce souvisí:
V pátek jsme poměrně v poklidu přijeli do Břeclavi, ubytovali se a vyrazili na večerní projížďku na Janův hrad. Zpátky jsme se vraceli již za svitu blikaček a předních světel. Zdálky jsme vypadali jako lampiónový průvod.

V sobotu ráno, kdy po ranní rozcvičkové honičce nám přibylo jedno odřené koleno a dvě odřené dlaně, se vydáváme směr Pohansko. naším cílem je soutok řeky Moravy a Dyje, který je na území třech států (ČR, SR a AT). Cestu přes Břeclav hravě zvládáme až do té doby, kdy Káju srazí paní, který vystupuje z auta a nepodívá se jestli za ní někdo nejede. Kája neváhá a s odřenou rukou rychle odjíždí z místa nehody. Paní nic neříká a já tajně doufám, že se Kája dobře trefila a paní to nóbl auto aspoň pořádně škrábla.
Cesta na soutok je náročná, protože je pořád rovně a bez konce.Krajina se příliš nemění a tak to vypadá, jak kdyby člověk stál na místě a kolem něj se pohyboval stále stejný obraz – jako ve filmu. Soutok však dobýváme a zaslouženě svačíme.
U holek se rozmohla nová móda – bojí se pavouků a všeho co jako pavouk vypadá, takže neustále ječí…
Jedeme dál, směr Lanžhot, kam nakonec nedojedeme a zmořeni horkem se vracíme zpět do chaty na oběd.
Těsně před podáváním oběda se v kuchyni objeví policista s otázkou, zda tam je nějaký vedoucí. Suverénně mu odpovídám, že „jasně“. Jeho druhá otázka mě už vyděsí, „prý jestli nám někdo nechybí?“ V tu chvíli již vidím, jak se za jeho zády vynoří Robík.
Na detaIly této historky se zeptejte přímo Robíka (je skvělý vypravěč). Faktem je, že mojí chybou se Robík „ztratil“ pár set metrů před chatou a svoji statečností a chladnou hlavou to vyřešil tak dobře, že by za to zasloužil medaili! Pocta patří i pánům policistům, kteří přestože si vyžádali můj občanský průkaz, tak mi ho nakonec zase vrátili a do vězení mě zatím nezavřou 🙂

Za zmínku ještě stojí nedělní cyklo závod. Asi nejnáročnější, co jsme kdy jeli. Jely se totiž okruhy (délka jednoho byla asi 1,5 km) na 15 minut. Kdo najezdil nejvyšší počet okruhů vyhrál. Síly byly velmi vyrovnané a tak v mladší i starší kategorii proběhlo ještě jedno rozstřelové kolo. Velké WAŠTE  patří všem závodníkům, protože do toho dali všechno a někteří z nich byli opravdu vyčerpáni. Tady je pořadí:
Mladší:
1. KUBA
2. KÁJA
3. LÉŇA

Starší:
1. JÁCHYM
2. LŮCA (kudrnatá)
3. KAČKA
Do našeho odjezdu domů se toho událo ještě hodně, ale důležité je to, že jsme nakonec stihli dlouho slibovanou zmrzlinu a bez nehody se vrátili zpět!
PS: Těším se na příští rok, na další cyklo parádní výpravu!!!

Cyklovýprava 29. 4. – 1. 5. 2016