Níže je odkaz na fotky ze Staré Prahy. Výprava se velmi povedla, příští rok rozhodně jedeme znova!
Rozhodli jsme se na stránky zapisovat, co se na výpravách dělo a tím nahradit kroniku.
Pátek
Výprava začala už v pátek, sraz byl na nádraží v Bílovicích. Jako první nás čekaly dvě špatné zprávy. Náš rychlík má už teď 90 minut zpoždění a navíc nikde není Zuzka. Bylo toho tolik, že jsme zapomněli zahájit výpravu.
Odjeli jsme do Brna na hlavní nádraží a volali jsme Zuzce, která nebyla dostupná. Sedli jsme si na lavičky a sledovali zpoždění vlaku. Mezitím nám Zuzka zavolala, že si myslela, že výprava začíná v sobotu. Naštěstí měla ještě hodinu a půl času do příjezdu vlaku. Nějak jsme tu dlouhou dobu přečkali a když se začalo stmívat, konečně přijel náš vlak. Nastoupili jsme a doufali, že už další zpoždění mít nebudeme.
Cesta byla dlouhá a nudná. Dokonce jsme nabrali dalších 30 minut zpoždění. Když jsme konečně dojeli do Prahy, koupili jsme si jízdenky a došli na stanici metra. Po jedenácté večer jsme dojeli do klubovny, ve které jsme měli objednané ubytování. Čekal na nás velmi unavený skaut, který nám předal klíče, my jsme mu zaplatili a on mohl jít konečně spát.
My jsme si ještě dali malou večeři, vyčistili jsme si zuby a konečně jsme šli spát.
Sobota
Ráno jsme vstávali celkem brzy. Všichni jsme chtěli ještě spát, ale sbalili jsme si batůžky a šli jsme hrát. Po cestě jsme viděli dramatický zásah revizora a začali jsme být nervózní, jestli máme koupené správné jízdenky.
Když jsme dojeli na místo, museli jsme v té zimě ještě nějakou dobu čekat. Byla nám velká zima a ještě k tomu trochu kapalo. Zanedlouho začala úvodní scénka, při které jsme se dozvěděli, že hrdlořezský kronikář potřebuje zjistit, jak umřely postavy z historie této čtvrti.
Hra spočívala v tom, že jsme obcházeli hrdlořezské historické postavy a plnili jejich úkoly. Mezitím jsme odpovídali na různé otázky o této čtvrti. Některé z nich se daly přečíst na informačních tabulích, pro některé odpovědi jsme museli procházet různé uličky a dívat se na okolní domy.
Rozdělili jsme se na dva týmy. Každý tým dostal mapu Hrdlořez s polohou postav a k tomu hromadu otázek. S velkým nadšením jsme se vydali za nejbližší postavou. Byl to bývalý voják. Naším úkolem bylo splnit jeho zkoušku – proběhnout s helmou, maskou a batohem náročným terénem a předat štafetu dalšímu členovi týmu. Krásně nás to probralo a vydali jsme se dál. K další postavě jsme šli obrovskou oklikou a odpověděli jsme spoustu otázek.
Na dalším stanovišti byli Hrdlořezové, kteří ve středověku okrádali kupce, kteří procházeli údolím, kde jsou dnes Hrdlořezy. Našim úkolem bylo přenést 20 mincí na kopec, aniž by nás chytili. To se nám skoro všem povedlo.
Na stanoviště mlynářky jsme museli hodně spěchat, protože se blížila obědová přestávka. Nakonec jsme to stihli a poznávali jsme po hmatu různé obiloviny a luštěniny. Docela nám to šlo.
Jakmile jsme u mlynářky skončili, hledali jsme lavičku, na kterou bychom se posadili a snědli oběd. Jediná lavička byla na „hrdlořezské návsi“, jenomže tam byla jedna postava – Jan Daniel Kapr z Kaprštejna. Naštěstí měly všechny postavy přestávku na oběd, takže jsme si přisedli a s Janem Danielem Kaprem z Kaprštejna jsme si povídali u oběda. Po obědě jsme splnili úkol na jeho stanovišti – spojili jsme jednotlivé úryvky a vytvořili jsme jeho příběh.
Pak jsme se vydali podél velké silnice k botanické zahradě a po cestě jsme odpověděli na pár otázek. Na dalším stanovišti byl samotný kronikář. Naším úkolem bylo udělat živý obraz podle různých zadání. Myslím, že nám to šlo, ale dostali jsme asi 17 bodů z dvaceti, což nás pěkně zklamalo. Naštěstí jsme se mohli uklidnit krásnou okolní krajinou a exotickými květinami.
Na druhé straně botanické zahrady bylo stanoviště paní zahradnice. Pověděla nám něco o historii této zahrady a dala nám za úkol přiřadit k měsícům jejich indiánské názvy. To se nám povedlo bez chyby. Druhou částí úkolu bylo přiřazení zahradnických prací k těmto měsícům. Hodně jsme váhali, ale povedlo se nám to taky bez chyby!
Nadšení z našeho úspěchu jsme nakukovali do zavřených skleníků s hřejivým pocitem, že máme všechna stanoviště hotová a můžeme si po cestě na shromaždiště odpovědět pár dalších otázek.
Na shromaždišti jsme museli dlouho čekat, než se sečetly všechny body. Mezitím jsme hráli šlapičky a pozdravili Toma, který se na nás přišel podívat.
Při vyhlašování jsme zjistili, že jsme třetí, což nám velmi zvedlo náladu. Druhý tým se sice tak dobře neumístil, ale nejspíš se během hry náramně bavili.
Po cestě zpátky jsme se šli podívat k Tomovi domů, aby si od něj Toko mohla půjčit olej. V klubovně jsme se potkali s Vanilkou, dali jsme si guláš a šli spát.
Neděle
Další den ráno jsme úplně všechno stíhali. Byl to úplně nezvyk. Uklidili jsme klubovnu, dali jsme si snídani a jeli jsme domů. Výpravu jsme nemohli pořádně ukončit, protože jsme ji ani nezahájili.
—
31. 3. – 2. 4. 2023, klubovna Bělehradská
Wazi, Toko, Watu, Zuzka, Ještěrka, Tokala, Anička, Emča, Ithán, Áďa, Lumík, Ondra